Epilog 42. Československého jazzového festivalu: Večer virtuózů a energie, kterou nelze zkrotit
- listopad 2025 patřil Městský dům v Přerově definitivní tečce za 42. ročníkem Československého jazzového festivalu. Epilog letošního ročníku přinesl mimořádně silný program a atmosféru, která návštěvníkům zůstane v paměti ještě dlouho. A světlo reflektorů i hledáčků fotoaparátů tentokrát patřilo dvěma koncertním světonázorům, dvěma generacím a dvěma různým podobám jazzové energie.
Laco Deczi & New York Celula: Když se jazz mění v živel
Večer otevřel legendární trumpetista Laco Deczi, který ani v osmdesátých letech svého života nepřestává dokazovat, že jazz může být stejně explozivní jako rocková show. Jeho New York Celula přivezla do Přerova typický decziovský mix virtuozity, humoru a nespoutaného temperamentu.
Deczi s lehkostí vedl kapelu skrz dynamické fusion pasáže, funkové groovy i lyrické momenty, které dokáže během minuty proměnit v elektrizující sólový nápor. Publikum reagovalo spontánně, smíchem i nadšenými ovacemi – Laco opět ukázal, že je živel, kterého nestačí jen poslouchat, ale musí se ho zažít.
Oslender/Gadd/Lee/Müller: Mistrovský dialog generací
Po Decziho energické jízdě přišel koncertní kontrast – ale kontrast v tom nejlepším smyslu. Na pódium vstoupila mimořádná formace Simon Oslender (klávesy), Steve Gadd (bicí), Will Lee (basa) a Bruno Müller (kytara). Setkání současného talentu s ikonami světové jazzové a studiové scény nabídlo hudební mistrovství, které se vyznačovalo především přesností, úctou k detailu a hlubokým groovem.
Steve Gadd, jeden z nejvlivnějších bubeníků historie, držel celou kapelu v pevné, přesto lehké rytmické síti. Will Lee, známý z kapely Davida Lettermana i stovek nahrávek, přinesl neomylný basový puls. Bruno Müller dodával kapele zvukovou eleganci a stylovou čistotu. A Simon Oslender – navzdory svému mládí – předvedl, že je u kláves nástrojová osobnost první ligy.
Jejich vystoupení bylo ukázkou absolutní souhry a muzikantské inteligence. Každá skladba dýchala prostorem, komunikací a nadhledem. Publikum bylo přikované k židlím – a zároveň se pohupovalo v rytmu, protože tahle kapela nehrála jen pro uši, ale také pro tělo.
Závěr festivalu, který nastavuje laťku
Epilog potvrdil, že Československý jazzový festival v Přerově patří mezi události, které dokážou spojit domácí tradici s mezinárodním jazzovým světem. Kombinace slovenské legendy s newyorskou energií a setu světových hráčů byla ideální tečkou za ročníkem, který opět ukázal, že Přerov má jazz hluboko v DNA.
A stejně jako v předchozích letech zanechal večer nejen hudební zážitek, ale také vizuální dokument – prostřednictvím fotografií, které zachycují nejen tóny a světla, ale i atmosféru, napětí a emoce, které se do hudby zapisují jinak než do not.