Zimák, emoce a velký obrat. ZUBR to doma proti Jihlavě nevzdal
Stál jsem u mantinelu, foťák připravený, a říkal si, že tohle nebude jednoduchý večer. HC ZUBR Přerov šel totiž proti Dukle Jihlava rychle do ztráty a po první třetině skóre 0:2.
Z pohledu fotografa i přerováka to bolelo – ticho v hale, soustředěné pohledy hráčů, Jihlava působila jistě.
Druhá třetina byla bez gólů, ale rozhodně ne bez emocí. Na ledě se přitvrdilo, souboje u mantinelu byly přesně ty momenty, kdy víš, že zápas ještě neskončil. Zubři bojovali, jen to tam pořád ne a ne spadnout.
A pak přišla třetí třetina, která přesně vystihuje přerovský hokej. Najednou byl led plný energie, fanoušci ožili a ZUBŘI začali tlačit. Když padl první gól, hala explodovala. Objektiv sotva stíhal zachytit radost, emoce, zaťaté pěsti. Najednou bylo jasné, že tohle není ztracený zápas.
Vyrovnání přišlo v samotném závěru třetiny a z pohledu fotografa to byl jeden z těch momentů, kvůli kterým tu práci dělám – radost hráčů, fanoušci na nohou, euforie, která se nedá naaranžovat.
Prodloužení gól nepřineslo, a tak přišly nájezdy. Ticho, napětí, soustředění. Každý pohyb brankáře, každý rozjezd střelce jsem měl v hledáčku. Když padl rozhodující nájezd a Přerov vyhrál 4:3, nebylo co řešit – emoce zaplavily zimák.
Pro mě to nebyl jen další zápas Chance ligy. Byl to večer, kdy se ukázalo, že ZUBŘI se doma nikdy nevzdávájí.
Odcházel jsem ze zimáku unavený, promrzlý, s kartou plnou fotek a hlavou plnou emocí. Tohle nebyl jen zápas Chance ligy. Tohle byl důkaz, že Přerov se doma nevzdává. A že být u toho – s foťákem v ruce a Zubrem v srdci – má sakra smysl.
FOTOGALERIE